Terasa představuje přirozené prodloužení obývacího pokoje do zahrady, kde trávíme většinu teplých měsíců v roce. Výběr jejího povrchu však bývá zkouškou trpělivosti i technických znalostí. Často se stává, že majitelé zvolí dlažbu podle líbivého vzoru v katalogu, a už po první zimě řeší popraskané spáry, odloupnuté rohy nebo nebezpečně kluzký povrch po každém menším dešti. Venkovní krytina totiž čelí extrémním výkyvům počasí – od letního rozpálení na přímém slunci až po promrznutí a sníh.
Pouhý nápis „mrazuvzdorná“ na krabici v hobby marketu dnes k bezstarostnému užívání rozhodně nestačí.
Protiskluz a nasákavost rozhodují o bezpečí i životnosti
Klíčovým technickým parametrem, který se nevyplácí podcenit, je protiskluznost značená písmenem R.
Pro nekryté venkovní plochy a terasy kolem domu je absolutním minimem třída R10, ještě lepší volbou je protiskluz R11. Dlažba s hladkým povrchem sice láká snadnějším stíráním prachu, ale při prvním kontaktu s ranní rosou nebo kapkami vody se promění v nebezpečné kluziště, na kterém hrozí ošklivý úraz.
Neméně důležitá je nasákavost materiálu.
Právě ta je přímou příčinou destrukce dlažby v zimním období. Voda, která přes mikrotrhliny pronikne do struktury střepu, při přechodu bodu mrazu zvětší svůj objem zhruba o devět procent a dlaždici zevnitř roztrhne. Špičkový standard dnes představují slinuté keramické dlaždice s téměř nulovou nasákavostí (pod 0,5 %), které vodu prakticky nepřijímají a bez úhony vydrží desítky mrazových cyklů.
Proč lepení dlažby v exteriéru často selhává
Klasická pokládka lepením na betonovou desku bývala dříve jedinou možností, dnes se od ní však u rodinných domů čím dál častěji ustupuje.
Vyžaduje totiž naprosto bezchybné řemeslné provedení. Stačí drobná dutina v lepicím tmelu pod dlaždicí, kde se na podzim usadí srážková vlhkost, a mráz dlaždici spolehlivě odtrhne od podkladu. Navíc flexibilní cementová spárovací hmota vlivem tepelné roztažnosti časem popraská a stane se otevřenou branou pro zatékání.
Pokládka na terče jako moderní a bezúdržbový standard
Mnohem spolehlivější cestu představuje suchá pokládka velkoformátové dvoucentimetrové keramické dlažby (2 cm gres) na rektifikační plastové terče nebo do štěrkového lože.
Terče se pokládají přímo na hydroizolaci se spádem. Mezi dlaždicemi zůstávají otevřené spáry o šířce dvou až tří milimetrů, kterými dešťová voda okamžitě odtéká do drenážního prostoru pod dlažbou, takže na povrchu terasy nevznikají žádné louže.
Celý systém je plně rozebíratelný. Pokud potřebujete pod podlahou vést kabely k zahradnímu osvětlení, hadice k automatické závlaze, nebo se dostat k odtokové vpusti, stačí dlaždici jednoduše nadzvednout přísavkou. Žádné schnutí lepidel, žádné praskající spáry a naprostá svoboda při případné výměně poškozeného kusu.
Přírodní kámen nebo betonová dlažba
Pokud dáváte přednost tradičnějším materiálům před keramikou, skvělou volbou zůstává přírodní štípaný kámen, jako je žula, andezit či křemenec, případně vibrolisovaná betonová dlažba s povrchovou impregnací.
Betonové dlažby s reliéfním štípaným povrchem skvěle zapadnou k venkovským a rustikálním stavbám, vyžadují však pravidelné čištění tlakovou vodou a obnovu hydrofobního nátěru každé dva až tři roky, aby do pórů nevsakovala mastnota z grilování nebo barevné skvrny od spadaného listí a plodů.
